W. P. Program - 7. kapitola

3. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program



... "Já... vám musím něco...," koktala Innie a nevěděla, kde začít. Strašně moc mu chtěla říct, že jeho přítel je pořád na živu, ale vůbec nevěděla jak. Zkusila to znovu: "Jde o to, že..." Zase se zasekla. ...





7. KAPITOLA

"Nechápu, proč mě nemůžeš taky jednou poslechnout," zlobil se Tom.
"Promiň, já byla hrozně zvědavá jaký je."
"Měli jsme si to nejdřív pořádně promyslet a pak za ním teprve jít."
"Já vím, ale když já to prostě nemohla vydržet. Ale nakonec se to vyvrbilo docela dobře, ne? To přece není špatný nápad, že tu sháníme byt."
Tom se zamračil. Je pravda, že to nakonec vyústilo v docela dobrou kamufláž. Ale stejně se mu to pořád nelíbilo.
"Řekni mi, jak mu to chceš teď sdělit? Nemůžeme to na něj jen tak vybalit. Uvědom si, že žije dvaadvacet let v domění, že jeho přítel je mrtvý. Jak jsem už říkal, tohle se normálně řeší s pomocí psychologa, velmi dlouho a velmi opatrně," vedl Tom svůj monolog. Innie ho milovala, ale někdy jí přišlo, že se bere až moc vážně. Nejspíš za to mohla jeho práce.
"Zlato," zastavila ho. "Mě je to všechno úplně jasné. Vím, že mu to musíme říct opatrně. Proto mi s tím musíš pomoct. Jsi na tyhle situace trénovaný, ne?"
"To jsem. A proto vím, že je k tomu zapotřebí psychologa..."
"Tak dost už s tím psychologem!", vybouchla najednou Innie. "Já se z tebe zblázním. Nemůžeš alespoň na chvíli zapomenout na ty tvoje pravidla a předpisy a trochu mi pomoct?! Vždyť můj táta a Kurt už dvaadvacet let kvůli těm blbým předpisům trpí!"
Tom Innie sledoval a přemýšlel, že by možná opravdu měl na všechna pravidla zapomenout. Už když Kurta vyhledal, je porušil. A věděl, že každým dalším krokem, který podniknou bez oficiálního povolení, je budou porušovat znovu a znovu. Nelíbilo se mu to. Ale jednou už se do toho pustil a tak bude muset pokračovat. Chtěl Innie pomoct. Ji miloval a její táta byl v pohodě.
"Dobře, Innie. Slibuju, že se o psychologovi už nezmíním. Budu ti pomáhat. Ale prosím slib mi, že se budeš řídit mými radami."
"Pokusím se."
"Skvěle. Jenom bych ještě rád naposledy podotknul, že kdyby nebylo těch stupidních pravidel, zřejmě by ses ani nenarodila."
Innie si uvědomila, že je pravda, že FBI jejímu tátovi spíš pomohla. Asi by ho ti grázlové jinak zabili.
"Já vím. FBI za to nemůže. To ti gangstři."
"Byla to shoda nešťastných náhod. Ale ber to tak, že díky tomu má teď tebe. A mysli na to, že teď už to bude všechno jenom lepší." Objal ji a políbil.

***

Stáli před Kurtovou kanceláří a dodávali si odvahy. Čekal je hodně těžký úkol.
"Lásko, slib mi, že necháš mluvit hlavně mě," poprosil ji.
"Dobře."
Vstoupili dovnitř, kde je přivítala usměvavá asistentka.
"Dobrý den. Už na vás čeká," poznala Innie a poslala je rovnou ke Kurtovi.
"Zdravím," vítal se s nimi vesele Kurt. Měl evidentně dobrou náladu.
"Tak jsme tady oba," odpověděla zvesela Innie.
"Mohli bychom se, ještě než půjdeme, podívat znovu na ty nabídky? Rád bych je taky viděl," zeptal se Tom. O byty mu vůbec nešlo, ale chtěl celou záležitost vyřešit v kanceláři a ne někde v taxíku nebo v cizím bytě.
"Samozřejmě, tak se posaďte a já to hned připravím," souhlasil Kurt.
Innie a Tom se posadili naproti němu a Kurt v počítači vyhledal nabídky, které den před tím vybrali. Pak začal postupně všechny Tomovi ukazovat. Innie je nevnímala. Pořád přemýšlela, jak by měli začít s tou jejich záležitostí. A když už to nemohla vydržet, tak se najednou zeptala Kurta: "Můžu vám položit trochu osobní otázku?"
"Innie," zamračil se na ni Tom.
Kurt se na ni zvědavě podíval. "Zkuste to."
"Milujete ještě Blaina Anderona?"

Kurt ztuhnul. Měl pocit, jako by mu na několik vteřin přestal fungovat mozek. A jen co se zase vzpamatoval, rychle odpověděl, co mu vždycky kladli na srdce lidé z FBI: "Nikoho takového neznám."
Tomovi došlo, že je načase přestat hrát divadýlko a mluvit na rovinu.
"My víme, že ho znáte, pane Hummele."
Kurt se na něj vyděšeně podíval. Tím jménem ho nikdo neoslovil už téměř dvaadvacet let. Rozklepal se a suše polknul.
"Kdo jste? Co chcete? Zavolám policii!"
"Uklidněte se, pane Hummele," konejšil ho Tom a vyndal svůj odznak. Bylo to proti pravidlům, ale věděl, že jiná možnost není. Jinak mu Kurt neuvěří.
"Jsem agent Samson, FBI."
Kurt si prohlédl odznak a trochu si oddechl. "Proč jste mi to neřekli rovnou?", rozčílil se. "Hrozně jsem se lekl."
"Omlouvám se, pane Hummele. Ale rád bych se teď dostal k tomu, proč jsme za vámi přišli. Týká se to samozřejmě vašeho případu."
Kurt znejistěl. "Doufám, že to nebudou špatné zprávy."
"Naopak," pokračoval Tom. "Přišli jsme vám oznámit, že váš případ byl téměř uzavřen. Všichni, kdo vám mohli ublížit, byli zneškodněni."
"Co to pro mě znamená?" Kurtovi se nějak nechtělo uvěřit, že to konečně končí.
"Znamená to, že když budete chtít, můžete se vrátit ke svému původnímu životu."
"K původnímu životu?!" Kurtovi to přišlo naprosto směšné. "Můj původní život, jak vy říkáte, už dávno neexistuje."
Tom se snažil mluvit co nejopatrněji, aby ho ještě víc nerozčílil. I když věděl, že to zřejmě nepůjde.
"Já vím, že je to velmi složité. Bohužel váš případ trval moc dlouho. Ale pokud budete chtít, můžete zase používat své původní jméno a kontaktovat vaše přátele, známé..."
"To už nepůjde," skočil mu do řeči Kurt, který si znovu uvědomil, že člověka, kterého by chtěl zpátky ze všeho nejvíc, už nikdy mít nemůže.

Najednou se obrátil na Innie, která až do teď mlčela: "Proč jste se prve ptala jestli pořád miluju Blaina?"
Innie nevěděla co říct a jen se na něj zadívala svýma lískovýma očima. Kurt si vzpomněl, jak mu včera přišla povědomá. "Ty oči," pomyslel si. "To je těma očima. Jako by byly Blainovy."
"Můžu se vás taky zeptat na osobní otázku?"
Innie přikývla.
"Kolik je vám let?"
"Devatenáct."
Kurt vydechnul vzrušením a v duchu počítal. Ne, nemohla to být jeho dcera. Narodila se až tři roky po jeho smrti.

"Já... vám musím něco...," koktala Innie a nevěděla, kde začít. Strašně moc mu chtěla říct, že jeho přítel je pořád na živu, ale vůbec nevěděla jak. Zkusila to znovu: "Jde o to, že..." Zase se zasekla.
"Já nemůžu, Tome," obrátila se na svého přítele. V očích měla slzy a vyběhla ven ze dveří.
Tom se za ní chtěl rozběhnout, ale věděl, že momentálně je důležitější konečně to Kurtovi říct. Podíval se na něj a zjistil, že má oči úplně vykulené.
"Co se jí stalo? O co jde?", ptal se s napětím v hlase.
"Jde o další důvod, proč jsme za vámi přišli," pokračoval Tom. "Pane Hummele teď musíte být hodně silný. Informace, kterou vám teď řeknu, vás nejspíš hodně zasáhne. Ale je pozitivní," dodal nakonec, když viděl Kurtův vyděšený výraz.
"Jde o vašeho bývalého přítele, Blaina Andersona. Pane Hummele, Blaine nezemřel."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 3. září 2011 v 22:33 | Reagovat

teda já být Kurtem, tak mě klepne, ten psycholog tam nebývá asi jen tak pro srandu :D huh, to jsem zvědavá, jak to vezme, protože mě by ani moc nepřekvapilo, kdyby chtěl zůstat žít tenhle život, ale asi to tak nebude co? díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama