W. P. Program - 6. kapitola

2. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Ještě chvíli potom, co odešla, jsem seděl a přemýšlel. Jen co vstoupila, přišlo mi na ní něco zvláštního. Jakoby povědomého nebo dokonce známého. Bylo to tak divné. Nemohl jsem na nic přijít. ...




6. KAPITOLA


POV Innie

Seděla jsem v letadle a už po několikáté jsem si četla složku z tátova případu. Bylo tam opravdu všechno. Ode dne, kdy se to stalo až do minulého měsíce - tam spis končil. Nalistovala jsem stránku se základními informacemi o Kurtovi. Jmenoval se teď Billy Jones a v New Yorku se živil jako realitní makléř. Evidentně má i svou vlastní realitku. Nestálo tam nic o rodině nebo dětech, zato se zmiňovali o několika partnerech. Kurt tedy nemusel zastírat to, že je gay. To je nespravedlivé!, pomyslela jsem si a sdělila jsem svůj objev Tomovi.
"Myslím, že by to na něm stejně kdekdo poznal. Vždyť se na něj podívej," poznamenal a ukázal na jeho fotku. Musela jsem uznat, že je to pravda. Zajímalo mě, jak vypadá dneska. Jeho současnou podbu totiž spis neobsahoval.

POV třetí osoba

Sotva dorazili na místo a ubytovali se, Tom musel nutně odjet k případu, kvůli kterému sem taky jel.
"Hlavně beze mě nic nepodnikej, ano?", kladl jí na srdce, když odcházel. "Trochu se tu projdi po okolí, zajdi si na nákupy, ale ohledně Kurta nic."
"Dobře, zlato," políbila ho na rozloučenou.
Jen co za Tomem zapadly dveře, začala vymýšlet, jak by se co nejrychleji dostala ke Kurtově kanceláři. Napsala si na kousek papíru adresu, před hotelem si vzala taxi a nechala se na místo odvézt.

Stála přede dveřmi a dodávala si odvahu. Neměla tušení, co mu řekne, nebo co udělá. Jenom věděla, že ho prostě chce vidět. Doufala, že se od dob střední školy moc nezměnil, aby ho poznala. Vstoupila dovnitř.
Byla to poměrně malá kacelář, kde seděla za stolem nějaká žena a odkud vedly dveře zřejmě do další kanceláře.
"Dobrý den, jdete za panem Jonesem?", zeptala se.
"Ano."
"A máte sjednanou schůzku?"
"To bohužel nemám. Ale mohla bych s ním prosím mluvit? Alespoň na chvilku? Nezdržím ho," snažila se Innie. Chtěla ho alespoň vidět.
"Vydržte, zeptám se, jestli bude mít čas." Prostřednictvím vnitřního telefonu zjistila, že Innie může vstoupit a pokynula jí, aby šla dál. Innie se rozbušilo srdce.

Jakmile vstoupila, byla si jistá, že je tam správně. Proti ní seděl za stolem asi čtyřicetiletý, vysoký, modrooký muž. Usmíval se a podával jí ruku na pozdrav.
"Dobrý den, jsem Billy Jones. A vy jste?"
"Innie Mayer," odpověděla na pozdrav a posadila se naproti němu.
"Tak co to bude, slečno Mayer? Byt? Kancelář?", vyzvídal a Innie došlo, že jí má samozřejmě za klientku. To se hodilo.
"Bude to byt," začala si vymýšlet. "Právě jsme se s přítelem přistěhovali. Má tu hodně práce a potřebujeme sehnat co nejrychleji byt někde poblíž centra." Sypala to ze sebe, ani nevěděla jak.
Kurt přikyvoval a pak začal něco ťukat do počítače. Mezi tím navázal konverzaci.
"Přítel vás v tom nechal samotnou?"
"No, on má moc práce," vymlouvala se Innie.
"To znám," utrousil pod fousy.
"Ale příště už ho sem dotáhnu, to se nebojte."
Kurt se na ni usmál a vyptával se dál. "A vy tu budete studovat?"
"Ne, já si taky hledám práci," odvětila Innie.
"Ale to je škoda, vypadáte ještě mladá na to, abyste šla do práce. Není lepší prodloužit si ještě studentská léta?"
Innie připadalo, jako by právě slyšela svého vlastního otce. Přesně tohle byla její každodenní realita od té doby, co Blainovi oznámila, že na vysokou nepůjde. Den co den se jí snažil přesvědčit, že léta na výšce jsou ta nejlepší, co člověk může zažít. Jenže Innie mu vyždycky oponovala tím, že sám na žádnou nechodil, a tak jí nemá co přesvědčovat. Tenkrát ale ještě nevěděla, že to původně měl v plánu.
"Slečno?", promluvil na ni Kurt, když už notnou chvíli mlčela a nevnímala.
"Promiňte, vzpomněla jsem si na svého tátu. Taky mě pořád přesvědčuje, abych šla studovat."
"Myslím, že má pravdu."
Innie naprosto chápala, co se na něm jejímu tátovi tak líbilo. Když se usmál, modré oči mu jen zářily. A přestože mu bylo něco kolem čtyřiceti, vypadal tak nějak zvláštně roztomile.
"Pojďme se vrátit k tomu bytu," podotkl radši, když viděl, že Innie už nemá zájem bavit se o soukromých věcech. Vyložil před ni několik různých nabídek. Innie vůbec netušila, co má dělat, ale věděla, že musí tu hru dohrát až do konce. Vybrala si tedy asi tři byty a dohodla se s Kurtem, že se druhý den sejdou a i s Tomem si půjdou ty byty prohlédnout. Pak se rozloučila a odešla.
"Bože, to bude průšvih, až se to Tom dozví," pomylslela si, když si uvědomila, že mu to musí oznámit.

POV Kurt

Ještě chvíli potom, co odešla, jsem seděl a přemýšlel. Jen co vstoupila, přišlo mi na ní něco zvláštního. Jakoby povědomého nebo dokonce známého. Bylo to tak divné. Nemohl jsem na nic přijít. Proto jsem se začal trochu vyptávat, abych zjistil, jestli se přecejen odněkud neznáme. Ale evidentně ne. Zřejmě byla jen někomu podobná.

Když jsem se konečně večer dostal domů, byl jsem hrozně unavený. Prošel jsem s klienty asi šest různých bytů na opačných koncích města. To je práce realitního agenta. Za tu dobu, co už to dělám, se mi sice podařilo vybudovat poměrně slušnou síť spolupracovníků v terénu. Jenže někdy se prostě stalo, že i já jsem lítal sem a tam po celém městě.
Po malé pozdní večeři jsem se konečně dostal do postele. Spánek se dostavil vzápětí.

"Blaine, co to bylo?", zeptal se Kurt svého přítele, když zaslechli příšernou ránu zpoza rohu ulice.
"To nevím."
Oba dva byli zvědaví a běželi se podívat, co se stalo.
Jen co zahli za roh, uviděli několik mužů, kteří stáli naproti sobě s pistolemi a mezi nimi, na zemi, ležel jeden a krvácel. Kurt a Blaine se chytli za ruce a chtěli utéct, když si jich jeden z mužů všiml. "Stát!", zakřičel na ně a v tu chvíli se strhla střelba.
Kurt cítil, jak ho jedna střela zasáhla do ruky. Zařval, padnul na zem a strhl ssebou i Blaina. Poslední, co slyšel bylo, jak na něj Blaine křičí: "Kurte, lásko!"

Probudil jsem se celý spocený a posadil se. Bylo to už pěkně dlouho, co se mi zdál ten příšerný sen. A teď se mu najednou zase vrátil. Seděl jsem na posteli, zhluboka dýchal a z očí se mi draly slzy. Srdce mi bilo jako o závod, jako by chtělo vyskočit z hrudi. Došel jsem se napít a pak se pokusil znovu usnout. Ale spánek nepřicházel. Bál jsem se, že se ten sen vrátí.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 2. září 2011 v 18:33 | Reagovat

to jsem zvědavá, co jí na to řekne Tom :) a co teprve až Kurtovi dojde, komu se to Innie tak podobá, jestli mu to dojde :D nebo až se Innie prokecne :D díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama