W. P. Program - 19. kapitola

30. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Kurt se na něj vyděšeně podíval a padl mu kolem krku. Blaine ho hladil po zádech a uklidňoval. ...



19. KAPITOLA

Leželi nazí na pláži a v objetí sledovali hvězdy, které se mezitím objevily nad jejich hlavami. Kurt poslouchal šumění moře a bylo mu krásně. Úplně zapomněl na všechny chmurné myšlenky, které mu běžely hlavou předtím.
Od moře zafoukal vítr a Kurt se trochu zatřásl.
"Půjdeme domů," usmál se na něj Blaine a on přikývl.
O hodinu později už spolu oba usínali, opět v objetí. Blaine měl pocit, že tyhle krásné momenty už snad nikdy neskončí. Nebo v to alespoň doufal.

Uprostřed noci Blaina něco probudilo. Kurt se převaloval na posteli a trochu nesrozumitelně pořád opakoval: "Blaine. Ne, Blaine. Blaine..." Převaloval se pořád víc a víc, až nakonec vykřikl a rozrušeně se posadil. Blaine ho objal a cítil, jak se úplně třese.
"Lásko, jsi v pořádku?"
Kurt se na něj vyděšeně podíval a padl mu kolem krku. Blaine ho hladil po zádech a uklidňoval.
"Jen se ti něco zdálo. Nic se neděje."
Ještě chvíli ho držel v náručí, až nakonec oba zase usnuli.

Ráno vstal Blaine brzo a vydal se po dlouhé době zase na rybí trh. Byla to věc, na kterou se celou dobu v New Yorku těšil. Nechal Kurta ještě spát a vyrazil.
Byl úplně ve svém živlu. Přecházel od jednoho rybáře k druhému, nadšeně si se všemi povídal a vybíral nejlepší ryby. Čekal ho nádherný den s Kurtem a nehodlal si ho nechat ničím zkazit.

Když dorazil zase domů, Kurt ještě spal. Uvařil kafe, připravil snídani, kterou cestou koupil a vydal se do ložnice.
"Lásko, vstávej," pohladil ho po tváři a jemně ho políbil. Kurt se probudil a když nad sebou uviděl dvě lískové oči, které se na něj zamilovaně smály, usmál se taky.
"Dobré ráno."
Blaine se posadil vedle něj do postele a podal snídani.
"Hmm, to je servis," zasmál se Kurt a s chutí se zakousl do svého croissantu, který byl ještě teplý.
"Tys byl nakoupit?" ptal se překvapeně.
"Byl jsem na trhu. Vybrat čerstvé ryby pro restauraci. Cestou zpátky jsem se stavil v pekárně."
"Proč jsi mě nevzbudil?"
"Bylo ještě brzo. Chtěl jsem tě nechat vyspat po tom, jak jsi měl v noci ten sen," vysvětloval. "Co se ti zdálo?"
Kurt se trochu otřásl, když si vzpomněl na svou noční můru.
"Zdá se mi to v poslední době celkem často. Doufal jsem, že až budeme zase spolu, přestane to. Ale pořád se to vrací."
"Ale co?"
"Pořád se mi vrací ta noc, kdy se to stalo. Ta přestřelka. A pak jak mi řekli, že jsi..." Kurtovi vyhrkly slzy do očí.
"Lásko," objal ho Blaine a utěšoval.
"Po pravdě, zdá se mi to teď mnohem častěji, než dřív. Nechápu to."
"Jestli to nepřestane, za někým zajdeme. Třeba za nějakým psychologem, nebo tak. Určitě ti někdo pomůže, neboj," snažil se ho uklidnit.
Samotného ho však trápilo něco jiného. Nechtěl to Kurtovi říkat, ale od chvíle, co se vrátili, přemýšlel, jak by měl všem známým oznámit pravdu o své orientaci. Na jednu stranu si celou dobu, co tu žil, nepřál nic jiného, než moct to všem říct. Ale teď, když to přišlo, začal se cítit trochu nesvůj. Přesto na sobě ale nechtěl dát nic znát. Chtěl, aby se tu Kurt cítil co nejlépe a věděl, že tohle by mu moc nepomohlo.

Nasnídali se a vstali. Blaine se rozhodl, že dnes ukáže Kurtovi svou restauraci. Seděli na gauči a plánovali, co budou ten den dělat.
"Ahoj," ozvalo se za nimi. Blaine najednou pustil Kurtovu ruku a trochu si odsedl, což Kurta trochu zarazilo.
"Ahoj zlato, ahoj Tome," pozdravil Blaine svou dceru a jejího přítele.
"Tak jak bylo?" povytahovala Innie žertovně obočí, ale Blaine ji zpražil pohledem a nevrle dodal: "Innie."
"Promiň," pokrčila rozpustile rameny. "To my jsme se měli skvěle, viď?" přivinula se k Tomovi. Ale i on se na ni trochu zamračil. "Innie, nech toho," zavrtěl nesouhlasně hlavou. Jeho přítelkyněprotočila oči a posadila se vedle Kurta.
"S nima se nedá mluvit. Doufám, že alespoň u tebe najdu trochu smyslu pro humor."
"Jasně," mrkl na ni Kurt spiklenecky.
"Skvělé!" radovala se. "S těma dvěma už tu začínala být celkem nuda."
"No tak to by stačilo, ne? Nemáte snad něco v plánu? Protože my ano," usadil ji Blaine a naznačil, aby se klidila. Innie se trochu zamračila, ale poslechla, popadla Toma za ruku a odešli.
Byla hrozně zvědavá. Chtěla tátu a Kurta vyzpovídat, dozvědět se všechno z jejich minulosti i o tom, jak se znovu potkali. Ale pochopila z tátových reakcí, že jim bude muset dát ještě chvíli čas.

Blaine se přitočil zpět ke Kurtovi a objal ho.
"Neber jí moc vážně, pořád vtipkuje. Ráda do lidí rýpe," vysvětloval.
"Já myslím, že je vtipná," odvětil Kurt.
"To tě časem přejde," rozesmál se Blaine.
"Jo a tati," vrátila se Innie. Blaine se zase rychle od Kurta odtáhl.
"Můžem přijít s Tomem do restaurace na oběd?"
"Samozřejmě, proč se proboha ptáš?" vyjel na ni trochu naštvaně táta.
"Ani nevím," odpověděla zaraženě. "Promiň," dodala a radši se zase klidila.

Kurt byl z Blainova chování trochu zaražený. Pokaždé, když byla Innie poblíž, Blaine se k němu choval trochu odtažitě.
"Děje se něco?" zeptal se ho opatrně.
"Ne, nic," zalhal Blaine a Kurt se rozhodl, že to teď nebude řešit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama