W. P. Program - 18. kapitola

29. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program

... Chtěl být šťastný, opravdu chtěl. Ale ty myšlenky prostě stále víc a víc přebíjely pocit, že Blaine tu bez něj ty roky žil poměrně šťastně. ...


18. KAPITOLA

Vystoupili z taxíku před Blainovým domem a Kurta se najednou zmocnila nervozita. Ale Blainova ruka, která stiskla tu jeho, ho trochu uklidnila.
"Tak vítej u mě doma," usmál se na něj, vzali si věci a společně vešli dovnitř.
"Innie, jsme tady!" zavolal Blaine do prostoru.
Vzápětí se ozvaly rychlé kroky po schodech."Tati?"
To už Innie vběhla do kuchyně a padla tátovi kolem krku. "Ahoj tati!"
"Ahoj, zlato. Taky tě rád vidím," smál se, když si uvědomil, že se ho drží jako klíště.
"Tohle už mi příště nedělej, takhle zmizet. Kdybych nevěděla, že jsi jel za Kurtem, tak bych zešílela!" zlobila se naoko.
"Promiň, zlato," pohladil ji Blaine a dal jí pusu na tvář.
Kurt stál a sledoval ty dva. Najednou se cítil v té situaci trochu nepatřičně. Nevěděl co dělat a tak jenom stál a koukal. Naštěstí to ale Innie rychle prolomila.
"Ahoj Kurte," pozdravila ho a objala. "To jsem ráda, že jsi konečně tady a s tátou," usmála se a on jí s úlevou úsměv oplatil.
"Tys mi taky dal, když jsi zmizel zpátky do New Yorku," hubovala ho taky.
"Jste unavení? Nebo máte hlad? Já totiž uvařila."
"To vidím," smál se Blaine a narážel na obrovskou horu nádobí, která v kuchyni zůstala.
"A co bude dobrého?" zajímal se Kurt a trochu se mu rozsvítily oči, z čehož Innie poznala, že má zřejmě docela hlad.
"Já bych to tipoval na těstoviny," hádal Blaine a Innie se uculila.
"Aha. Já myslel, že ryba, když máte tu rybí restauraci."
"Tak to si budeš muset říct tátovi. Jeho kuchařský talent jsem jaksi nepodědila."
Nandala jídlo a všichni se do něj celkem s chutí pustili. Innie spokojeně sledovala, jak se na sebe oba muži zamilovaně usmívají. Konečně viděla svého tátu šťastného, jako nikdy předtím. Doufala, že teď už bude v jejich životě všechno dobré.

Po večeři se omluvila, že půjde na noc k Tomovi. Usoudila, že bude lepší, když jim dopřeje trochu soukromí. A k její radosti s tím táta souhlasil. Blaine proti Tomovi nic neměl. Byl rád, že je jeho dcera šťastná. Ale přesto byl na její vkus moc starostlivý, pokud se jednalo o noci, které Innie s Tomem trávila.
Než odešla, neodpustil si Blaine svou obvyklou přednášku. Kurt se mezitím posadil na terasu a užíval si nádherný západ slunce. Byl to úžasný pocit. Byl s mužem, kterého miluje a sledoval úžasnou scenérii. Za chvíli ucítil, jak ho Blaine objal kolem pasu a políbil na krk.
"Musím říct, že máte hezký dům. Je tu krásný výhled."
"Jo, to je zásluha Sally, Inniiny maminky. Ona vždycky chtěla dům na pláži. A nakonec našla tenhle. Navíc je blízko restaurace."
"Vážně?" divil se Kurt. Restauraci ještě nestihl zaznamenat.
"Jo, je tamhle," ukázal Blaine na budovu, která stála asi pět minut cesty od jeho domu.
"Páni, to je skvělé, mít práci takový kousek."
Kurt chvíli mlčel a přemýšlel. Blaine ho držel v objetí a užíval si, že může být s ním.
"Víš, měl si vlastně docela štěstí," prohodil Kurt po chvíli.
"Štěstí?"
"Jo. Máš Innie, bydlíš na úžasném místě, vlastníš restauraci a..."
"A dvaadvacet let jsem musel skrývat svou orientaci," doplnil ho Blaine.
"Já vím," chytil ho Kurt za ruku. "Ale jinak jsi se tu měl dobře, ne?"
Blaine přikývl a Kurt trochu posmutněle pokračoval.
"Já strávil ty roky prodáváním bytů."
"Myslel jsem, že tě to baví."
"Ne, že by mě to nebavilo. Ale když si prostě představím, co všechno jsme mohli mít, kdyby se to nestalo," zakroutil hlavou.
"Kurte, už na to nemysli. Nemá to cenu. Co se stalo, stalo se. To už nezměníme."
"Já vím," řekl Kurt a více se ke svému příteli přitulil.
"Víš co, půjdeme se trochu projít. Ukážu ti svoje oblíbená místa," navrhl Blaine, protože viděl, že Kurt se začíná utápět ve vzpomínkách.
"Tak dobře," souhlasil.

Procházeli se, ruku v ruce, po pláži a Blaine ukazoval Kurtovi kde se s Innie chodili koupat, když byla malá, kde se naučila plavat, kde chytil svou nejlepší rybu, které místo je nejlepší na potápění... Kurt ho poslouchal a začínalo mu být pořád více líto, že není součástí těch vzpomínek a těch míst. Chtěl být šťastný, opravdu chtěl. Ale ty myšlenky prostě stále víc a víc přebíjely pocit, že Blaine tu bez něj ty roky žil poměrně šťastně. Zatímco on šel v New Yorku z jednoho nepovedeného vztahu do druhého a jen tak přežíval. Najednou mu přišlo, že těch jeho dvacet dva let bylo úplně zbytečných.

Zastavili se v malé zátoce poblíž Blainova domu a posadili se do ještě vyhřátého písku.
"Copak je?" zeptal se Blaine, když si všiml, že jeho přítel už notnou chvíli mlčí.
"Já nevím, Blaine. Máš tady tolik krásných vzpomínek, jejichž součástí nejsem..."
"Kurte," chytil ho Blaine za ruku. "Ano, mám spousty hezkých vzpomínek. Ale teď bych je chtěl hodit všechny za hlavu. Chci si vytvořit nové. S tebou, lásko."
Blaine se zadíval do těch hlubokých modrých očí a Kurt se konečně zase usmál. Pomalu se k Blainovi naklonil a políbil ho. Oba cítili, že tohle je ta chvíle, o které si dlouho mysleli, že už ji nikdy nezažijí. Jejich polibky se stávaly stále vášnivějšími a o chvíli později už zažívali nejkrásnější milování jejich života. Jako by úplně vypustili z hlavy ty roky bez sebe a užívali si pouze jeden druhého.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peth Peth | 28. srpna 2012 v 22:03 | Reagovat

Asi by sis někdy měla zkusit milování v písku. Romantika možná ale pohodlný to rozhodně není! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama