W. P. Program - 17. kapitola

21. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program

... "Tak už mi to ukaž," dychtila Mary. Byla nesmírně zvědavá, co na té fotce bude. Innie tedy rozevřela album přímo uprostřed a Mary vyvalila oči. Zírala na fotku dvou chlapců v polibku, orámovanou červeným srdcem. ...




17. KAPITOLA

Innie se vrátila domů, aby tam trochu poklidila, než se vrátí táta s Kurtem. Těch pár dní, co nebyl doma, strávila u Toma, ale stejně se chtěla ujistit, že v domě nebude nepořádek, až se vrátí. To táta neměl rád.
Moc času jí to nezabralo. Ale díky tomu, že prošla celý dům, narazila na něco, co jí vnuklo nápad. Zjistila, že si táta nechal v pracovně na stole album Léto 2011 a napadlo jí, že by se dalo nějak využít.

"Ahoj Mary," pozdravila Innie drobnou dívku za pultem, když vstoupila do malého obchodu.
"Ahoj. Co ty tady?"
"Něco bych potřebovala. A napadlo mě, že ty to určitě zvládneš líp než já."
"A co to bude? Chceš vyvolat nějaké fotky z dovolené? Slyšela jsem, že jste byli s Tomem v New Yorku."
"To byli, ale fotky vyvolat nechci. Já na ty fotoalba moc nejsem. Stačí mi je mít v počítači. Jde o něco jiného. Dokážeš naskenovat a zvětšit starou fotku?"
"No jasně," usmála se Mary. "Ukaž mi jí."
"Ale je to v takovém sešitě," vysvětlovala Innie a vytáhla album.
"Léto 2011? To jsi ještě nebyla na světě, ne?"
"No jasně, že ne. Taky to není moje fotka. Je mého táty. Ale možná bych ti měla nejdřív něco vysvětlit, než ti jí ukážu."
Innie se trochu zarazila. Původně chtěla počkat, až s tím táta vyjde na veřejnost sám. Bydleli v poměrně malém městě a kdekdo ho díky restauraci znal. A tak se dost dobře mohlo stát, že když to někomu řekne, roznese se to všude. Ale tohle pro ni bylo důležité a doufala, že Mary bude alespoň na chvíli držet jazyk za zuby.
"Víš, my jsme v tom New Yorku nebyli na dovolené. Jeli jsme tam někoho hledat. Někoho z tátovy minulosti. Nedávno jsem totiž našla tohle album a zjistila jsem, že... že můj táta je gay."
"Vážně?" vydechla překvapením Mary.
Innie přikývla. "Ale potřebuju, abys to zatím nikomu neříkala. Nespíš s tím zanedlouho vyjde na veřejnost sám. Ale já nechci aby se to šířilo jako drb."
"Jasně, budu mlčet jako hrob," slíbila a Innie jí věřila. Byly kamarádky poměrně dlouho a Mary ji nikdy nezklamala.
"Tak už mi to ukaž," dychtila Mary. Byla nesmírně zvědavá, co na té fotce bude. Innie tedy rozevřela album přímo uprostřed a Mary vyvalila oči. Zírala na fotku dvou chlapců v polibku, orámovanou červeným srdcem.
"Bože můj, to je snad to nejromantičtější, co jsem kdy viděla," vydechla.
"Já vím," usmála se Innie. "Nikdy bych do táty neřekla, že je taková povaha. Ale ono je toho víc, co skrýval. Uděláš mi to na počkání? Chtěla bych tu stránku zvětšit a udělat z toho něco jako obraz."
"Jasně, to nebude těžké."
"Fajn. Já ti zatím povyprávím co jsem v posledních čtrnácti dnech všechno zažila."
"Paráda," usmála se Mary a dala se do práce, zatímco jí Innie vyprávěla tátovu story.

***

"Pane, za chvíli budeme přistávat," budila Blaina letuška.
"Děkuju," usmál se na ni rozespale Blaine. Kurt ještě pořád dřímal v jeho náruči. Blaine ho jemně pohladil po tváři.
"Kurte, vstávej."
Kurt se trhnutím probudil a vypadal trochu vyděšeně.
"Co je?"
"Nic, jen budeme za chvíli přistávat," uklidňoval ho Blaine. "Jsi v pořádku?"
"Jo, jen se mi něco zdálo," vysvětlil Kurt, když se vzpamatoval, a zadíval se ven z okna.
Blaine se raději na nic nevyptával a jen ho chytil za ruku. Kurt se na něj vděčně zadíval svýma modrýma očima a položil hlavu zpět na Blainovo rameno. Byl to jen sen, uklidňoval se v duchu.
O chvíli později už oba ruku v ruce vystupovali z letadla a Kurt si vzpomněl, jak na tom samém místě vystupoval přibližně před týdnem s Innie. Předtím byl hrozně nervózní, teď nesmírně šťastný. Rázem zapomněl na svůj sen a zeširoka se usmál. Blaine si všiml jeho výrazu.
"Nemáš náhodou strach z létání?"
"Proč myslíš?" divil se Kurt.
"Že jsi se tak rozzářil, když jsme vystoupili."
"To není kvůli tomu."
"A proč teda?" vyzvídal Blaine.
"To proto, že když jsem tu byl minule, ještě jsem nevěděl, jestli tě vůbec potkám. A teď jsem tu s tebou a jsem ten nejšťastnější člověk na světě," usmál se na něj.
"Počkej, kdy jsi tu byl?"
"Myslím že asi ve chvíli, když jsi odlétal do New Yorku. Přiletěl jsem s Innie. Měli jsme v plánu, že jakmile ti všechno řekne, tak přijdu. Ale tys mezitím dostal dopis a odletěl. Prostě jsme se minuli."
Blaine se té ironii osudu musel zasmát. "V našich životech prostě nemůže být nic jednoduché."
To už si vyzvedli své věci a mířili k taxíkům, aby se konečně dostali domů.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luna Luna | 24. září 2011 v 8:52 | Reagovat

Super kapča, jen tak dál už se těším na to co Innie vymyslí :-)

2 Domík Domík | 24. září 2011 v 17:17 | Reagovat

Wow, jsem ráda, že jsem se dostala na tvůj blog a začala číst tuhle povídku, je vážně super. Moc se mi líbí nápad a celkově celý příběh :)

3 Tessee Tessee | 26. září 2011 v 17:09 | Reagovat

Díky! :-) Určitě budou další kapitoly, jen teď trochu nestíhám... ale budou! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama