W. P. Program - 16. kapitola

19. září 2011 v 15:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... "Tuhle fotku mi Innie přivezla. Říkala, že ji našla na půdě, nebo co. A když jsi jí nechtěl nic říct a když viděla tvojí reakci, chtěla prostě zjistit, co se stalo." ...




16. KAPITOLA

"Víš, já jsem se to všechno dozvěděl už asi před čtrnácti dny. Ale ne díky FBI." Chvíli se odmlčel a pak pokračoval.
"Řekla mi to Innie."
Blaine na něj chvíli nechápavě zíral, než mu to došlo.
"Innie? Jak jako Innie?"
"Prostě za mnou jednoho dne přišla mladá slečna se svým přítelem a po úvodní schůzce, kdy předstírala, že si chce koupit byt, mi s Tomem všechno řekli," vysvětloval Kurt.
"Takže ona o tom ví?" Blaine nevěděl, jestli má být šťastný, naštvaný nebo vyděšený. Neznal Inniinu reakci na celou situaci a trochu ho to děsilo.
"A jak se na to tvářila?" strachoval se.
"Dobře. Myslím, že nám chtěla pomoct. Byli za mnou ještě dřív, než nám přišel ten dopis z FBI. Vůbec nevěděli, že ten případ tak brzo uzavřou. Tom říkal, že si myslí, že to bude trvat ještě tak rok, než nám něco řeknou."
"Ale jak to všechno zjistila?"
"Myslím, že s pomocí Toma. Pracuje přece u FBI, ne?"
Blaine přikývl a Kurt pokračoval. Vytáhl ze stolu fotku, kterou mu přivezla Innie.
"Tuhle fotku mi přivezla. Říkala, že ji našla na půdě, nebo co. A když jsi jí nechtěl nic říct a když viděla tvojí reakci, chtěla prostě zjistit, co se stalo."
"Pane bože, Innie. Musím jí hned zavolat," prohlásil Blaine a hned vytočil číslo jejího mobilu. Došlo mu, jak moc se pro něj jeho dcera snažila udělat. Byl na ní nesmírně hrdý a úplně ho to dojalo. Když si uvědomil, že s ní skoro dva týdny nemluvil, zastesklo se mu.

"Tati? Jsi v pořádku?" zněla překvapeně a trochu vyděšeně Innie, když konečně zvedla telefon.
"Jsem, Innie. Jsem v tom nejlepším pořádku." Na chvíli se odmlčel. Nějak nevěděl, jak by jí měl poděkovat za to, co pro něj udělala.
"Tati kde jsi? Já ti musím říct něco moc důležitého!"
"Já vím, zlato. Ale už to není potřeba. Už jsme se s Kurtem našli," řekl dojatě a usmál se na modroočka, který seděl naproti němu.
"Vážně? No sláva!" vykřikla nadšeně Innie.
Blaine najednou zase trochu zvážněl: "Zlato, promiň žes to za mě musela řešit. Měl jsem ti to říct. Ale když..."
"Tati," přerušila ho, "to je v pořádku. Já chápu, že to nešlo. Hlavní je, že jste zase spolu."
Blaine si uvědomil, jak už je jeho dcera dospělá. Pořád jí měl za svou malou holčičku, o kterou je třeba se starat. Ale najednou se role obrátily.
"Děkuju ti, Innie."
"Není za co, tati. Ale přijeďte co nejdřív domů," dodala prosebně a Blaine vycítil, že se jí možná trochu stýská.
"Samozřejmě, zlato. Nasedneme do prvního letadla."
"Dobře. Dej mi vědět, kdy přiletíte. A pozdravuj Kurta."
"Vyřídím. Tak pa."
"Ahoj, tati," rozloučila se s ním a zavěsila.

Blainovi se ulevilo. Už bylo jasné, že celou tu situaci vzala skvěle. Věděl, že jí toho bude muset ještě hodně vyprávět, ale v tuhle chvíli bylo hlavní, že je s Kurtem.
"Tak co?" přerušil Kurt jeho myšlenky.
"Pozdravuje tě," usmál se na něj Blaine a chytil ho za ruku. Kurtem projelo příjemné napětí. Jako tenkrát, když se dotkli poprvé. A byl si jistý, že to Blaine cítil taky.
"Vážně musíme nasednout do prvního letadla?" zeptal se. Věděl, že je to pro Blaina důležité, ale ještě se o něj nechtěl dělit. Ještě chvíli s ním chtěl být sám. Ještě aspoň den. Ale z Blainova výrazu bylo vše předem jasné.
"Já vím, taky bych tu s tebou ještě chvíli zůstal sám. Ale když Innie... Nezlob se."
"Já to chápu. Nezlobím se," zastavil ho Kurt. Bylo mu to líto, ale snažil se nedat nic najevo.
"Budu si jenom muset zvyknout, že jsi hlavně táta," dodal.
"Innie už je velká. Neboj, budeme mít pro sebe spoustu času. Jen to teď musíme co nejrychleji dořešit."
Kurt přikývl a pustil se do jídla, které jim konečně přinesli.

Rychle se zastavili ke Kurtovi domů, aby si mohl sbalit pár věcí. Jakmile vešli do bytu, oba dva cítili, že by nejradši nikam nejezdili. Oba po sobě nesmírně toužili. Ale ani jeden se neodhodlal. A tak už za dvě hodiny seděli vysoko nad mraky, v letadle do Californie. Kurt unavením usnul Blainovi na rameni. Blaine ho objal a po chvíli spokojeně usnul také.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 20. září 2011 v 0:50 | Reagovat

ach :) ta romantika, tak doufám, že se všechno vyřeší a teď nám nastává problém, co s nimi, jeden bydlí tam a druhej tam... :)

2 Luna Luna | 20. září 2011 v 14:04 | Reagovat

Tahle povídla je úžasná,snad bude brzy další nášup a jejich štěstí jim vydrží až do smrti..

3 Tessee Tessee | 20. září 2011 v 14:22 | Reagovat

Díky :-) Další kapitola bude nejspíš během zítřka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama