W. P. Program - 15. kapitola

15. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Chvíli šli zase tiše. Oba přemýšleli, jestli je to opravdu možné. Jestli to byl opravdu osud, že se zase setkali, nebo prostá náhoda. ...




15. KAPITOLA

Stáli tam v objetí snad pět minut. Ani jeden nechtěl toho druhého pustit. Ani jeden pořád nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Po dlouhatánských dvaadvaceti letech. Oběma stékaly po tvářích slzy štěstí.
Konečně se Blaine trochu odtáhl a zadíval se Kurtovi do očí. Jako by byl zase na střední. Jako by zase stáli na Daltonu v ten den, kdy ho viděl poprvé. Nemohl to vydržet. Bylo mu jedno, že jsou uprostřed ulice. Aniž by jediný z nich cokoliv řekl, pohladil Kurta po tváři a pak přitiskl své rty na ty jeho.
Kurt byl v sedmém nebi. Od té osudné chvíle žil v domnění, že to už nikdy nezažije. A teď tu stál na Broadwayi a líbal se se svou láskou. Jako by se celý život vrátil o dvacet dva let zpátky.

Až teprve asi o deset minut později, když nějaký kolemjdoucí prohodil poněkud znechucenou poznámku, si uvědomili, kde stojí.
"Asi bychom měli jít někam jinam," podotkl Blaine a Kurt přikývl. Odtáhli se od sebe, ale přesto se nepřestali dotýkat. Jako by se oba báli, že když se pustí, skončí to. Ruku v ruce, bok po boku se vydali pryč. Chvíli šli tiše. Najednou nevěděli, co říct. Kurt si už od té doby, kdy za ním byla Innie, připravoval, co Blainovi řekne, až ho uvidí. Ale najednou mu všechna slova přišla nesmyslná.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit," vyhrkl najednou Blaine.
"Já taky ne."
"Je to jako zázrak, že jsme se našli zrovna u toho divadla."
"Je to naše místo, pamatuješ?" usmál se na něj.
"Zrovna dneska se mi o tom rozhovoru zdálo!" řekl překvapeně Blaine a Kurt se na něj zadíval svýma modrýma očima.
"Asi jsme vážně propojení."

Chvíli šli zase tiše. Oba přemýšleli, jestli je to opravdu možné. Jestli to byl opravdu osud, že se zase setkali, nebo prostá náhoda.

"Kam vůbec jdeme?" zeptal se najednou Blaine.
"Ke mně do práce. Musím odvolat dnešní schůzky a vzít si zase dovolenou," vysvětlil Kurt a samotného ho překvapilo, jak logicky dokáže v tuhle chvíli uvažovat.
"Kde je tvoje kancelář?"
To už se Kurt zastavil před jednou z budov a ukázal nahoru.
"Už jsi tu dneska jednou byl."
Blaine se na budovu zadíval a hned mu to bylo jasné. Ta kancelář s milou sekretářkou. Ta, kam se měl v podvečer vrátit.
"Takže bychom se dnes stejně potkali!" prohlásil vítězoslavně.
"Určitě. Ale takhle to bylo milionkrát lepší," usmál se Kurt, jemně ho políbil a pak naznačil, aby ho následoval dovnitř.

Sotva Kurt vstoupil do dveří, asistentka Iris zahlásila: "Ten kudrnáč se tu ještě..." Ale nestihla to dokončit, protože Blaine vstupoval v závěsu za Kurtem a držel ho za ruku.
"To nevadí. Našel jsem si ho sám," usmál se na Iris Kurt a Blaine kývl na pozdrav. Iris se na oba muže usmála a dodala: "To je dobře." Nevěděla o co se tu jedná, ale cítila, že teď už je to v pořádku.
"Iris, můžu tě poprosit, abys mi od teď do konce příštího týdne zrušila všechny schůzky? Co půjde přeložit na někoho jiného, to přelož. A zbytek přehoď na příští týden."
"Dobře," kývala Iris a radši se na nic neptala.
"Díky," usmál se na ni vděčně její šéf. "Beru si na příští týden volno," dodal pro jistotu, i když to bylo zcela jasné. Vzal si ještě pár nejnutnějších věcí z kanceláře, rozloučili se s Iris a vydali se ven.

Kurt měl sice nutkání odvést hned Blaina do svého bytu, ale nakonec se rozhodl, že bude lepší, když si nejdřív promluví. A bylo mu jasné, že doma by na to nedošlo. Proto nakonec zvolil malou restauraci, jen několik bloků od místa, kde bydlel.

"Jak dlouho to víš?" zeptal se Kurt Blaina, když si objednali.
"Asi týden. Přišel mi dopis z FBI a ještě ten den jsem si tam došel. Nejdřív mi nechtěli skoro nic říct." Na chvíli se odmlčel. Nevěděl, co všechno napovídali Kurtovi. Nevěděl, kolik informací měl on. Pak potichu pokračoval. Jako by to ani nechtěl znovu vyslovit.
"Myslel jsem, že jsi mrtvý."
Kurt poznal, že ho ta informace ještě pořád děsí a stiskl mu ruku.
"Řekli nám oběma asi to samé. Taky jsem si to o tobě myslel."
Kurt přemýšlel, jak by měl Blainovi říct, že mu všechno přijela sdělit Innie. Byl by mnohem raději, kdyby mu to řekla ona. Ale bylo mu jasné, že to bude muset udělat sám. Ale prozatím pokračoval Blaine.
"Nejprve jsem tomu nechtěl uvěřit. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se smířil s tvojí smrtí a můj mozek najednou nějak nechtěl přijmout informaci, že žiješ. Ale hned jak mi to došlo, jsem se vydal do New Yorku. Věděl jsem jenom to, že tu máš někde realitku. Takže jsem tě celý týden hledal."
"Jak hledal?" nechápal Kurt.
"Prostě jsem chodil po realitkách a ptal se, jestli nejsi jejich šéf."
Kurt tomu nemohl uvěřit. "Bože Blaine... a přitom to všechno mohlo být o tolik jednodušší," posteskl si.
"Jak to?" nechápal.
Kurt se opřel do opěradla své židle a snažil se dodat si odvahy. Musel mu sdělit všechno. O Innie a Tomovi. Nevěděl, jak bude Blaine reagovat, ale doufal, že dobře.
"Víš, já jsem se to všechno dozvěděl už asi před čtrnácti dny. Ale ne díky FBI." Chvíli se odmlčel a pak pokračoval.
"Řekla mi to Innie."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 15. září 2011 v 21:39 | Reagovat

Konečně spolu :D Ani si nedokážu představit jaký je to pocit,ztratit milovaného člověka a po dva dvaceti letech se znovu nálezt :).... já jim tak přeju aby ted byli jen štastní :)..A děkuju za kapitolku

2 dorea dorea | E-mail | Web | 16. září 2011 v 15:19 | Reagovat

tak Innie buď čeká pěknej sprďan, nebo obrovský dárek :D mít všetečnou dcerku se občas vyplatí no :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama