W. P. Program - 13. kapitola

9. září 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Pokojem zněl soundtrack z muzikálu Wicked. Kurt se choulil v náručí Blainovi, který ho jemně hladil po vlasech. Oba chlapci si společně s rádiem potichu pobrukovali a užívali si přítomnosti toho druhého. ...




13. KAPITOLA

Blaine už celý týden chodil po Newyorských realitkách a pořád nebyl úspěšný. Každý jeho den byl stejný - snídaně, deset realitek ráno, oběd, deset realitek odpoledne.... Večer vždycky padl do postele a ihned unaveně usnul. Měl pocit, že už se mu zdálo snad tisíc verzí jejich setkání a také všechny důležité momenty jejich vztahu. Dost často se mu také vracela ona osudná noc, kdy je rozdělili. Začínal mít pocit, že se z toho snad zblázní.

Když se Kurt vrátil domů, najednou nevěděl co dělat. A tak se nakonec přece jen spojil s Innie a domluvil se s ní, že kdyby zjistila, kde Blaine bydlí, nebo co dělá, dá mu vědět. Původně se mu jeho plán, jednat na vlastní pěst, zdál skvělý. Jenže jakmile přišel domů, uvědomil si, že nemá nejmenší šanci Blaina najít. Musela by to být náhoda.
Přesto byl celý týden jako na trní a neustále těkal kolem sebe, jestli jej přeci jen někde nezahlédne. Nemohl se rozhodnout, jestli je lepší zůstat v kanceláři nebo chodit s klienty na prohlídky bytů. Takže se nakonec naběhal dvakrát tolik, co obvykle, protože své rozhodnutí co chvíli měnil.

***

Bylo pondělí a Blaine se probudil o trochu dříve, než obvykle. Měl za sebou dva dny volna, kdy odpočíval. Zjistil, že se mu Innie pořád pokouší dovolat, ale ještě pořád s ní nechtěl mluvit. Takže jí jen odepsal, že je v pořádku a ať si nedělá starosti.
Byl nový týden a on cítil, že konečně přijdou nějaké pozitivní zprávy. Doufal alespoň v malou nápovědu. Navíc ho čekala oblast kolem Broadwaye, kam se vysloveně těšil. Miloval divadlo a tahle část New Yorku byla jeho mekkou.
Povaloval se na posteli a vůbec se mu nechtělo vstát. Na jednu stranu se sice těšil, ale na druhou stranu ho tělo při představě, kolik toho zase bude muset obejít, nějak neposlouchalo. Chtěl si jen na okamžik zavřít oči a ještě chvíli lenošit. Ale jen co mu spadla víčka, dostavil se opět lehký spánek.

Pokojem zněl soundtrack z muzikálu Wicked. Kurt se choulil v náručí Blainovi, který ho jemně hladil po vlasech. Oba chlapci si společně s rádiem potichu pobrukovali a užívali si přítomnosti toho druhého.
"Až se spolu vydáme do New Yorku, zajdeme na to do Gershwin Theatre," prohodil Kurt a usmál se na Blaina.
"Vždyť už jsi tam byl, ne?"
"To ano, ale ne s tebou," mrkl na něj.
Blaine ho něžně políbil. "Máš pravdu."
Chvíli leželi mlčky a oba si představovali, jaké to bude, až spolu budou v New Yorku bydlet. Plánovali to už od té doby, co tam Kurt byl s New Directions na soutěži, a oba se nesmírně těšili.
"Budeme bydlet blízko Broadwaye a každý den se budeme u Gershwin Theatre, po škole nebo po práci, scházet. Bude to naše místo," plánoval Kurt.
"A co když už to Wicked zruší?"
"To je přeci jedno," smál se Kurt. Miloval Blainův obličej, když mu něco nedocházelo. Objal ho, políbil a pak se oba hlasitě rozesmáli.

Blaine se trhnutím probudil a musel se posadit. Tenhle poslední sen byl pro něj jako blesk z čistého nebe. Považoval to za ono znamení, na které celou dobu čekal. Předchozí lenost byla ta tam. Vyskočil z postele, rychle si odbyl ranní hygienu a bez snídaně vyrazil do ulic.

O dvě hodiny později stál Blaine přede dveřmi malé kanceláře. Byla ten den už třetí. Vstoupil dovnitř a tam ho přivítala usměvavá sekretářka.
"Dobrý den, máte sjednanou schůzku?" zeptala se ho obvyklou větou.
"Ne. Já jsem nepřišel kvůli bytu. Jen bych se chtěl zeptat, jestli bych mohl mluvit s panem majitelem," zkusil to Blaine.
"Bohužel, pan Jones tu teď není."
"A nevíte, kdy bych ho tu mohl zastihnout?"
"Obávám se, že dnes se vrátí až pozdě odpoledne," odtušila.
Blaine poděkoval a dal se na odchod. Bylo to další zklamání, ale čekal to. Tentokrát měl alespoň štěstí na milou asistentku. Většinou na něj byly nepříjemné a nebo se s ním nechtěly bavit vůbec, když se dozvěděly, že není zákazník.
Už byl skoro venku ze dveří, když se rozhodl vrátit.
"Můžu se vás ještě na něco zeptat?" zkusil to Blaine opatrně.
"Samozřejmě," usmála se na něj zase.
"Já vím, že to asi bude znít divně, ale mohla byste mi říct něco o panu majiteli, panu..." nemohl si vzpomenout na jméno, které před chvílí sekretářka použila.
"Panu Jonesovi," pomohla mu.
"Ano, panu Jonesovi."
"A co byste potřeboval vědět?"
"Já vlastně ani nevím. Prostě cokoliv mi o něm můžete říct."
Tentokrát už se na něj zadívala trochu nedůvěřivě a tak se rozhodl, že jí musí trochu objasnit svou situaci.
"Víte, já někoho hledám. Ale vím o něm jen to, že má malou realitní kancelář v New Yorku."
"Nejsem si jistá, zda bych vám měla sdělovat informace o mém šéfovi. Nezlobte se, ale řeknu vám jen, že se jmenuje Billy Jones a je mu kolem čtyřiceti let. Jestli chcete vědět víc, zastavte se tu dnes odpoledne a třeba se s ním potkáte."
Blaine litoval, že u sebe nemá Kurtovu fotku. Ale chápal, že mu žena nechce sdělit víc. Sám moc dobře věděl, jak jsou v dnešním světě některé informace choulostivé.
"Děkuju vám," usmál se na ni vděčně a odešel.
Čtyřicetiletý Billy Jones. Podle věku by to mohl být Kurt, ale také nemusel. Se smutným, zamyšleným výrazem ve tváři nastoupil do výtahu. Už skoro doufal, že narazil na tu správnou kancelář. A opět nic. Alespoň mu svítala malá naděje, že když se odpoledne vrátí, bude tam vážně sedět jeho Kurt.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama