W. P. Program - 12. kapitola

8. září 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program



... Už ho to přestávalo bavit. Chtěl se s ním setkat a pořád bylo něco proti němu. Už nehodlal čekat další den, až se zase dozví, co je nového. Chvíli dumal a nakonec se rozhodl, že bude jednat na vlastní pěst. ...





12. KAPITOLA

"Ahoj zlato," políbil Tom Innie, když za ní druhý den ráno přišel. "Tak jak to všechno šlo?"
"Nijak. Táta tu není. Prý letěl do New Yorku, ale nemůžu se mu dovolat. V noci mi jenom poslal zprávu, abych ho teď pár dní nesháněla. Podle mě ani neví, že jsme se vrátili. A jak to šlo u tebe?" narážela na Tomův plán, všechno říct svému šéfovi.
"Asi hodinu na mě řval, jak jsem si něco takového mohl dovolit. Myslel jsem, že to bude konec mojí kariéry. Ale nakonec se uklidnil a slíbil, že se za mě postaví. Tak teď čekám, jak to dopadne. A proč tvůj táta do toho New Yorku letěl?"
"To netuším. Vždyť jsem ti říkala, že se mu nemůžu dovolat. Ale nejspíš to souvisí s tímhle," ukázala na dopis, který Blainovi přišel.
"Ty myslíš, že už se byl informovat?" ptal se Tom.
"Nejspíš jo. Ty bys mohl zjistit, kolik mu toho ti vaši agenti řekli," nabádala ho.
"Innie, teď se do toho nechci moc míchat. Dokud nebudu vědět na čem jsem, budeš muset vydržet. Pak ti zjistím co budeš chtít. Ale teď prosím ještě vydrž."
Innie s tím vůbec nebyla spokojená, ale pochopila, že tentokrát se opravdu nedá nic dělat. Už způsobila svému příteli dost problémů a nechtěla, aby ho vyhodili.
"Budu muset zajít za Kurtem. Včera jsem mu psala, ale ještě mi neodpověděl. Tak vůbec nevím, jak se na to zatvářil."
Innie začínala být z celé té záležitosti unavená. Hrozně si přála, aby to už skončilo. Ale věděla, že tohle ještě zdaleka konec není. Při té představě se zatřásla a trochu se přitulila k Tomovi. Nechtělo se jí nic řešit.
Tom chápal, jak jí nejspíš je a rozhodl, že si teď musí odpočinout. Napsal proto Kurtovi zprávu, aby se nezlobil, že se za ním Innie staví až další den. A pak mu ani nedalo moc práce přesvědčit svou přítelkyni, že budou celý den spolu lenošit.

Blaine se probudil celý rozlámaný. Hotelová postel byla sice příjemná, ale neustálé myšlenky o tom, co se v posledních dnech stalo, mu nedaly spát. Pořád se budil. A když už se mu podařilo zabrat, zdály se mu nejrůznější verze jeho setkání s Kurtem. A většina z nich nebyla moc pozitivních.
Po snídani, když už se cítil trochu lépe, a to hlavně díky velkému hrnku kafe, se rozhodl vyhledat na internetu nějaké realitní kanceláře. Když mu ale vyjel dlouhatánský seznam, propadl beznaději. Vůbec nevěděl, kde začít. Bylo jich tolik a on neměl ani nejmenší tušení, která by mohla být ta pravá. Jediná indicie byla, že Kurtova realitka je malá. "Jenže co znamená malá?" přemýšlel. "Budu prostě muset obcházet všechny, než ho najdu. Nedá se nic dělat," usoudil nakonec. Oblékl se tedy a vyrazil do víru velkoměsta.

Kurt si přečetl zprávy, co mu došly od Innie a od Toma. "Určitě jel za mnou. Vím to," pomyslel si. Už ho to přestávalo bavit. Chtěl se s Blainem setkat a pořád bylo něco proti němu. Už nehodlal čekat další den, až se zase dozví, co je nového. A to ještě kdo ví jestli. Chvíli dumal a nakonec se rozhodl, že bude jednat na vlastní pěst. Slíbil sice Innie, že počká, ale už to nešlo. Prostě ho musel vidět. Ihned po snídani se tedy odhlásil z hotelu a vyrazil zpět na letiště, kde nasedl na první letadlo do New Yorku. Nevěděl, kde Blaina hledat. Ani jak se s ním spojit. Ale něco mu říkalo, že se to prostě stane. Že se konečně po dvaadvaceti letech zase potkají.

Blaine unaveně dosedl na židli v malé restauraci, kde se rozhodl naobědvat. Měl za sebou už deset realitek a nikde nepochodil. Jeho zoufalství nabíralo obrátky. Ale neustále se uklidňoval tím, že jich navštívil jen zlomek. Při představě, že tam takhle klidně může strávit i několik měsíců, mu začínalo být trochu mdlo. Ale věděl, že to nesmí vzdát. Prostě ho musel najít, i kdyby to trvalo kdo ví jak dlouho. A nakonec, jednou mu i FBI řekne, kde Kurt je. Nakonec se s ním prostě setká.
V hlavě se mu střídaly pozitivní a negativní myšlenky, jedna za druhou. Ani si nevšiml, že s ním hezký číšník tak trochu flirtuje. Nevnímal, ale stejně by to nejspíš ignoroval. Za ty roky, kdy se musel skrývat, se naučil si tyhle věci prostě nepřipouštět.
Najedl se, otevřel svůj seznam, kde si napsal, kam všude musí ten den zajít, a znovu vyrazil.

"Není tam," sdělila Innie naštvaně Tomovi, když se vrátila z hotelu. Přes Tomův zákaz se rozhodla večer Kurtovi zavolat, a když jí nebral telefon, zašla za ním do hotelu.
"Tak se asi šel někam projít, ne?"
"Ale on tam není vůbec. Prostě se odhlásil. Odjel. Myslím, že se vydal za tátou do New Yorku," dedukovala Innie.
"To je dost pravděpodobné. Asi už se nemohl dočkat."
"Já se taky nemůžu dočkat. Ale měl mě poslechnout!" rozčilovala se.
Tom se tomu jenom zasmál. "A copak ty někdy posloucháš mě? Prostě se rozhodl to řešit sám. Nechme to na nich. Nakonec se najdou. Možná to tak bude lepší, když se do toho už nebudeme míchat," snažil se ji uklidnit.
"Ale..." Innie chtěla ještě něco namítnout, ale Tom ji umlčel polibkem.
"Radši Kurtovi napiš, kde táta je, ať jim to netrvá moc dlouho."
"Ale já to nevím. Vždyť táta se mnou nekomunikuje. Kdyby jo, už bych to dávno všechno vyřešila. Ale takhle..."
"Co se dá dělat. Tak ho prostě uháněj, dokud ti neodpoví. Snad se časem ozve," shrnul to Tom. Už ho to všechno taky přestávalo bavit. Chtěl si užít zbytek své dovolené v klidu s Innie a ne řešit vztahy jejího otce. Přál mu, aby se s Kurtem co nejdřív zase potkal, ale nechtěl se už do toho více plést.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama