Změna je život

30. srpna 2011 v 0:53 | Tessee |  Mé výtvory - na pokračování


Sedmnáctiletá Lucy žije s otcem v Chicagu. Jenže pak jí jednou řekne: "Stěhujem se do ČR!" Jak se Lucy vyrovná s tím, že přátelé jsou za oceánem, táta se žení a ona musí bydlet se svým nevlastním bratrem v jednom pokoji?


1. KAPITOLA


Lucie na sobě nikdy neměla krásnější šaty. Nikdy v životě nevypadala tak hezky. "Páni, profesionál zvládne opravdu hodně," pomyslela si, když se viděla v zrcadle.
A teď tu stála před oltářem, a přesto se necítila šťastně. A přitom by právě tenhle den měl být jedním z těch nejšťastnějších. Dnešním dnem totiž získává to, co vždycky chtěla - matku.

Bylo tomu už skoro půl roku, kdy jí otec, jediný příbuzný, oznámil, že se konečně znovu zamiloval. Lucie měla svého tátu nejradši na celém světě a nic jiného, než štěstí, mu nepřála. Když pak navíc svou budoucí maminku poznala a zjistila, že to nebude ten typ zlé macechy, byla ještě radši a nemohla se dočkat, až se vemou. To ovšem nevěděla, že to nebude tak růžové, jak to ze začátku vypadalo.

"Do Čech?!" zděsila se Lucy, když jí otec řekl nejnovější zprávu. "Já se ale nikam stěhovat nechci! Mám tu všechno a všechny. Já nikam nejedu!"
Bylo to, jako by všechno to štěstí zakryl obrovský černý mrak. Lucy měla sice jen otce, ale také spoustu kamarádů, školu... a vůbec. Celý její život byl v Chicagu. A teď ho měla najednou z ničeho nic opustit.
"Zlato, já vím, že se ti to teď moc nelíbí, ale jinak to nejde. Kate má v Čechách práci, kterou nemůže jen tak opustit. Já si můžu najít místo kdekoliv," snažil se jí to otec vysvětlit.
"A to už jako nikdy nikoho neuvidím?! To přece nejde. Mám tu všechny kamarády. A školu!", bránila se Lucy.
"Poslední ročník dokončíš ve škole, kam chodí Tom. Je to mezinárodní škola, kde výuka probíhá v angličtině, takže s jazykem problém nebude. Určitě si tam najdeš spoustu nových kamarádů. Nikdy jsi přece neměla problém se seznamovat s novými lidmi. A svoje kamarády budeš moct vídat. Občas sem přijedeme. Není to tak, že bychom už navždy odjeli a nikdy se sem nevrátili. Jen bydlet teď budeme v Praze."
"Ale já nechci bydlet v Praze a nechci nový kamarády! Mám svoje a to mi stačí! Já prostě nikam nepojedu," řekla Lucie své poslední slovo.

Jenže rodiče mají bohužel právo o svých dětech rozhodovat. Alespoň pokud nejsou plnoleté, a to Lucie ještě skoro čtyři roky nebude. Takže tu teď stála a sledovala, jak si otec s Kate říkají šťastně své "I do," a její budoucí nevlastní bratr Tom jim, s nepříliš šťastným výrazem ve tváři, podává prstýnky.

"Tak je to vážně tady. Oficiálně. Ach jo," pomyslel si Tom. Ode dneška už to nikdy nebude jen on a máma. Už nikdy nebude jediný muž v jejím životě. A aby toho nebylo málo, je tu ještě ta Lucy. Ne, že by proti ní něco měl, konec konců vidí ji poprvé, ale Tom byl jako jedináček naprosto spokojený. Teď bude mít sestru a navíc to vypadá, že si s jeho mámou padly do oka.

Když mu máma a Peter oznámili, že se budou brát, měl pocit, že už s matkou nikdy nepromluví. Nakonec to vydržel jen dva dny, ale i tak to na něj bylo dost. Po tom, co se na ně jeho vlastní otec vykašlal, vytvořil si s maminkou velmi pevný vztah a nepředpokládal, že mezi ně ještě někdy někdo vstoupí. Peter byl sice celkem fajn a Tom chápal, že ho máma miluje, ale stejně to nenesl snadno.

Obřad už skončil a všichni se veselili na hostině. Lucy seděla u stolu a otráveně si prohlížela obličeje všech rozjařených hostů.
"Dokonce i ten Tom, který se nezdál být zrovna nadšený, vypadá happy. Alespoň tu má kamarády," pomyslela si naštvaně a pohlédla na Toma, který se vesele bavil se dvěma docela hezkými kluky jeho věku. Vzápětí se však rychle otočila, protože se zdálo, že se baví o ní. Tahle svatba byla rozhodně jedním z nejhorších dní v jejím životě. Čím dál tím víc se v tom ujišťovala. Přátelé za oceánem, bratr a jeho kamarádi se jí smějou a táta si jí vůbec nevšímá. A to se ještě ani nenastěhovali.
"Bože, já chci domů!" pomyslela si zoufale Lucie, vytáhla mobil a začala psát dlouhou a zoufalou smsku kamarádce do USA.

"Třeba bude fajn," podotkl David a Honza dodal: "Nevypadá zas tak hrozně."
"Nikdo tady nemluví o tom, jak vypadá. To mě, konec konců, nezajímá. A může být fajn jak chce, ale já stejně žádnou sestru nechci! Do teď jsme s mámou byli sami a vyhovovalo nám to. A teď bude trávit čas s Peterem. A když ne s ním, tak půjde nakupovat s Lucy. Už to úplně vidím," odvětil naštvaně Tom.
"Nemyslíš si snad, že by si tě najednou máma přestala úplně všímat, že ne. To je totiž úplná blbost," uklidňoval ho Honza.
"Myslím, že chce zrušit naše nakupovací soboty. Asi místo toho půjde radši někam s Peterem a Lucy," začal Tom trochu vyšilovat.
"Nebuď paranoidní!", zasáhl rychle David.
"Já nejsem paranoidní. Před několika dny o tom mluvila. Prostě jen tak prohodila, že tu sobotu budem asi muset tentokrát zrušit."
"Třeba to nebylo kvůli Peterovi a Lucy," snažil se to vyhodnotit Honza.
"A navíc, vzpomeň si, kolikrát jsi zrušil sobotu ty, abychom mohli jít do kina nebo na oběd," připomněl Tomovi pobaveně David.
"To je něco jiného," ohradil se Tom. Ale David s ním nesouhlasil.
"Já myslím, že vůbec ne. A taky myslím, že jsi teď trochu sobecký, ne?"
"No dobře, možná máš pravdu. Ale stejně se mi to nelíbí," odvětil Tom.
Honza změnil téma: "Jak jsi vůbec připravený na stěhování?"
"Nemůžu se dočkat," prohodil Tom velmi ironicky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama