W. P. Program - 3. kapitola

30. srpna 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program

... Tom usedl v potemnělé kanceláři ke svému stolu a do počítače naťukal heslo. Zhluboka se nadechl a pak zadal do vyhledavače, v tajném státním seznamu, heslo 'Kurt Hummel, William McKinley High School'. Počítač chvíli šrotoval a pak mu se mu ukázal výsledek. Tom se dal do čtení. Když došel až ke konci spisu, jen se šokovaně opřel a potichu řekl: "Pane bože!" ...


3. KAPITOLA


POV třetí osoba

Druhý den Innie zavolala kamarádům, že vynechá pravidelný sraz.
"Ale dneska je přece řada na tobě. Žes nic nenašla?" dobírala si jí kamarádka Mary.
"Máš pravdu, Mary. Nic jsem nenašla. Ale ne proto, že bych nehledala. Prostě máme teď takovou složitou rodinnou situaci. Nechci se o tom víc bavit, promiň," odpověděla Innie a zvěsila. Opravdu teď neměla náladu na její vtípky.
Potom zavolala jedinému člověku, kterému se mohla svěřit a věděla, že to tajemství u něj bude v bezpečí - svému příteli, Tomovi.

"Cože?", zmohl se jen na jednoslovnou odpověď, když mu Innie odvyprávěla všechno, co se včera stalo.
"Jo, já vím. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč mi to neřekl? A co se mohlo stát, že ho to tak vzalo?", přemýšlela nahlas.
Tom ji pohladil po vlasech.
"Innie třeba opravdu nemohl. Možná je v tom něco vážnějšího."
"Ty hned ve všem vidíš ty svoje případy."
"Možná jo. Asi už trochu trpím profesionální deformací."
Innie se k němu přitulila. Potřebovala teď cítit blízkost někoho, kdo ji má opravdu rád. Potřebovala se cítit v bezpečí.
"Nejhorší je, že nechce, abych o tom mluvila. Jenže já to potřebuju vědět. Musím vědět, co se stalo a kdo je ten Kurt Hummel. Co když tátovi nějak hrozně ublížil?"
"Vždyť jsi říkala, že tam bylo 'Love you forever', ne?"
"To jo, ale to jim bylo sotva osmnáct. To se pak mohlo klidně změnit."
"Kdo ví," odtušil Tom.
Innie chvíli přemýšlela a pak se podívala na Toma a řekla: "Ty bys mohl."
"Cože?", nechápal.
"Ty bys to mohl vědět, kdybys chtěl. Děláš přece u FBI. Ty bys ho určitě dokázal najít!", chrlila ze sebe nápad, který ji přišel naprosto skvělý.
"Innie, tohle přece nejde. Já nemůžu jen tak někoho začít vyhledávat, aniž by to byl nějaký oficiální případ."
"Tome prosím. Udělej to pro mě. A pro mého tátu. Prosííím," přemlouvala ho zoufale Innie.
"Co když tvůj táta taky nechce, aby se do toho někdo šťoural?"
"Tak se to nikdy nemusí dozvědět. Stačí mi, když budu vědět, o co jde."
Tom se na ní chvíli díval a přemýšlel, jestli to má nebo nemá udělat. Kdyby se to někdo dozvěděl, mohl by z toho mít velký průšvih. Jenže co naplat. Innie přesně věděla jak na něj.
"Tak dobře," souhlasil nakonec. "Podívám se a uvidím, co najdu. Ale slib mi, že když ti řeknu, že se do toho nemáš víc míchat, že mě poslechneš."
"Přísahám," slíbila mu a políbila ho.
"Zítra mi přines nějakou jeho fotku a co nejvíc informací, co se můžš dozvědět z těch alb."
"Tak ty informace ti můžu říct hned. Vím jen to, že se ten kluk jmenuje Kurt Hummel a ta škola, odkud byly fotky z plesu, William McKinely High School. Nic víc nikde napsáno nebylo. Žádná jména, žádné popisky. Nic. Toho Kurta vím jen díky tomu, že mi to táta řekl."
"No dobře. Tak alespoň tu fotku."

***

Tom usedl v potemnělé kanceláři ke svému stolu a do počítače naťukal heslo. Zhluboka se nadechl a pak zadal do vyhledavače, v tajném státním seznamu, heslo 'Kurt Hummel, William McKinley High School'. Počítač chvíli šrotoval a pak mu se mu ukázal výsledek. Tom se dal do čtení. Když došel až ke konci spisu, jen se šokovaně opřel a potichu řekl: "Pane bože!"

Innie seděla na terase a opalovala se. Táta nebyl doma. Měl přijet až večer, a tak ani nepeskoval, že zase nic nedělá. Najednou se vedle ní zjevil Tom a prásknul složkou papírů o stůl.
"Bože, tys' mě vyděsil!", obořila se na něj, ale pak mu dala pusu na přivítanou.
"Tak tady to je," vyhrkl Tom a tvářil se podivně.
"Ty už jsi ho našel?", zaradovala se Innie.
"Našel. Ale...", Innie už chtěla složku otevřít, ale Tom jí zarazil. "Jsi si stoprocentně jistá, že to chceš vědět?"
"Jasně!"
"A je ti jasný, že to může změnit celý tvůj život. A hlavně celý život tvýho táty." Tom se tvářil příliš vážně.
"Bože, Tome, ty mě fakt začínáš děsit."
"Jsi si teda jistá, jo?", ujišťoval se znova.
Innie se z hluboka nadechla a pak řekla: "Jsem si jistá."
Tom vzal složku do rukou, otevřel ji, podíval se na Innie a zeptal se: "Už jsi někdy slyšela jméno Blaine Anderson?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dorea dorea | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

a ty začínáš děsit mě! :D co se stalo? potřebuju to vědět! díky a moc se těším na pokračování :)

2 Tessee Tessee | 30. srpna 2011 v 22:25 | Reagovat

Dozvíš se zítra ve 12:00 ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama