W. P. Program - 2. kapitola

29. srpna 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Beze slova jsem otevřela album z plesu na fotce, kde byla jejich dvojice, ukázala prstem na toho s korunou a zeptala jsem se: "Kdo je to?" ...



2. KAPITOLA

POV Innie
Vzala jsem obě alba a běžela s nimi dolů. Tohle mi teda bude muset vysvětlit. Táta byl v kuchyni a něco vařil. Plácla jsem oběma alby na bar a táta se leknutím otočil.
"Bože, Innie, tohle mi nedělej."
Beze slova jsem otevřela album z plesu na fotce, kde byla jejich dvojice, ukázala prstem na toho s korunou a zeptala jsem se: "Kdo je to?"
Táta zvážněl, podíval se na fotku a pak jen odpověděl: "To je Kurt."
Tohle mi ale nestačilo. Otočila jsem na fotku, kde spolu tančili a znovu jsem se zeptala: "Tati, kdo je ten kluk?"
"Kurt. Kurt Hummel," odpověděl a zadíval se na tu fotku.
Jenže já jsem potřebovala vědět víc. Do třetice jsem tedy otevřela album z léta na líbací fotce a naposledy jsem se zptala: "Kdo - je - ten - kluk?"
A pak se stalo něco, co jsem nečekala. Táta si vzal album do ruky, zadíval se na tu fotku a najednou mu po tvářích začaly stékat slzy. Beze slova se otočil a odešel do své ložnice.

Asi hodinu jsem seděla v kuchyni a bylo mi hrozně. V životě jsem neviděla tátu brečet. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mu těmi fotkami mohla způsobit nějakou bolest. Napadlo mě, že to je něco jako jeho temná minulost, ale už ne to, že by mu to mohlo ublížit, když mu ji připomenu. Přemýšlela jsem, co se asi mohlo stát, ale nějak mě nic nenapadalo. Pak se najednou objevil táta a jen potichu řekl: "Už o něm prosím nikdy nemluv." Pak sebral album z plesu, které ještě leželo na baru a společně s Létem 2011 ho odnesl zpět na půdu.

Když se vrátil, prostě mi to nedalo a musela jsem se zeptat: "Tati?"
"Ano?"
"Ty jsi gay?"
Zadíval se mi do očí a pak přikývl.
"Proč jsi mi to nikdy neřekl? Já bych se na tebe proto přece nezlobila. Jsem tvoje dcera a mám tě ráda za všech okolností," snažila jsem se ho trochu povzbudit.
"Nešlo to zlato. Je to moc složité. Prosím ber to tak, jak to je a nikde to nezmiňuj." Pak se vrátil k večeři, která už tam ležela rozdělaná víc než hodinu. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Táta vypadal tak hroznš smutně a zraněně. A za všechno jako bych mohla já. Pak jsem se prostě zvedla a tátu jsem objala. V tuhle chvíli to bylo nejvíc, co jsem mohla udělat. Prostě mu dát najevo, že jsem při něm a na nic víc se neptat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 29. srpna 2011 v 15:12 | Reagovat

Tak tato povídka vypadá víc než zajimavě, teším se na pokráčko :)

2 dorea dorea | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 16:39 | Reagovat

jsem zvědavá, jak budeš pokračovat a ještě zvědavější, proč se rozešli, teda jedno to vysvětlení se tu přímo nabízí,díky za kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama